Smysl existence

Proč vlastně vůbec něco je? To nikdo neví. Svět je proto, aby byl. Ale když už něco je, tak se to řídí Zákony Stvoření. Všechno co existuje, vše co je stvořeno, je pouze emanací (vyzářením, produktem) Zdroje. Ten tvoří ze sebe a do sebe. Podobně jako matka, podle určitého tvůrčího programu, tvoří své dítě. Tvoří ho ze své látky, kterou mu předává a zapůjčuje, aby pak mohlo samo existovat. Tvoří ho ze sebe a do sebe. Proto s ním je plně spojena a propojena. Až přijde čas, vypustí ho ven do světa, aby mělo možnost získávat zkušenosti tím, že prochází Hologramem Bytí. V této božské Manifestační Aréně zkouší různé cesty, zkouší různé volby na jejich křižovatkách a rozcestích. Podle programů své Bytosti a daru od svých předků si pomocí svobodné vůle vybírá životní cestu a hledá její smysl. Podle toho, jak se rozhoduje a koná, prochází buď světlými a hřejivými místy této Arény, kde prožívá příjemné stavy a vysoké vibrace, anebo vstupuje do míst temných a chladných, kde prožívá nepříjemné stavy a nízké vibrace. Je to podobné jako hra 'samá voda, samá voda, přihořívá, hoří'. Smyslem této didaktické lekce je, aby toto boží dítě poznalo obojí, mohlo to porovnat a pak se rozhodlo, kam zaměří svůj život a kterým směrem vykročí: buď vpřed (k dobru) nebo vzad (ke zlu). Oba směry jsou stejně možné a nikdo ho za to nebude soudit. Je to výhradně jeho volba, zda chce prožívat radost či utrpení. Tento průchod Hologramem Bytí je vnímán jako pohyb v čase, tedy vývoj a evoluce.

Smyslem existence je, že Bůh-Zdroj se rozhodl, že bude sám v sobě prožíval zkušenosti sebe sama, všeho toho, co sám stvořil. Dělá to prostřednictvím všech ze sebe stvořených věcí, což jsou jeho individualizované a manifestované části. Ty mají svoji vlastní a zcela jedinečnou identitu a všechny vlastnosti a kvality Zdroje. V tomto smyslu je každá věc rovněž Bohem, protože je jeho výtvorem, částí jeho vědomí, ve které se rozhodl prožít její osud a její poslání, které do ní vtělil. Proto výrok 'Já Jsem Bůh' je v zásadě pravdivý, pokud je chápán v tomto smyslu a s nejhlubší pokorou. Je to jako by se vědomí fyzického těla rozhodlo, že se zkusí prožít z hlediska jedné své buňky či svého orgánu, aby se samo více poznalo, z různých úhlů pohledu, z různých úrovní sebe sama. A naše tělo to tak dělá, protože je plně vědomou bytostí, byť ukotvenou v trochu jiném frekvenčním pásmu. Akorát my o tom nevíme, protože ho nevnímáme, neboť naše mutace nám brání se s ním spojit.

Cíl existence

Cílem existence je existovat. Plně vědomě a svobodně prožít veškeré potřebné zkušenosti ve všech vibračních úrovních Stvoření. Pochopit, že vše stvořené je pouze trochu zahuštěné vědomí Boha. Poznat Boha ze všech možných stran, jak se rozhodl nám projevit a jak nám umožnil ho vnímat. Vše stvořené vychází z Boha, neboť zde není nikdo jiný, kdo by tvořil. Vše stvořené spočívá v Bohu, neboť tvoří ze sebe a do sebe a proto nelze být mimo něj. Vše stvořené prochází Bohem, jeho zmanifestovaným Hologramem Bytí (Tělo Boha), který vytvořil ve své mysli (Boží Sen). Vnímáme ho jako hmatatelnou skutečnost (fyzikální realitu) a přitom jsme pouze nepatrné postavičky v jeho velkém snu, ve snu, který sníme spolu s Bohem. Vše stvořené se vrací zpět do Boha, protože není kam jinam. Tedy cílem existence je: z Boha vyjít, Bohem projít, Boha pochopit, porozumět mu, prožít ho, vtělit ho, stát se jím a být jím a do stavu Boha se vrátit. A pak: buď zůstat s ním, anebo se
vrátit zpět do Stvoření jako jeho Posel a pomáhat a učit tam, kde je toho třeba nejvíce. Snažit se o maximální pozitivní sebe-vyjádření a bránit své právo takový být.

Bůh, láska a sebeláska

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Bůh je ten největší Narcista na světě.  Dle Wikipedie:

Narcismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. Název je odvozen od řecké báje, podle níž krásný mladík Narcis se zamiloval do své vlastní krásy a prohlížel si ji ve studánce tak dlouho, až do ní spadl a utopil se.

Z této definice narcizmu se však Boha týkají pouze tyto její části: ...s obdivem sám k sobě... ...zamiloval se do své vlastní krásy... ...a prohlížel si ji... .

Ano, Bůh obdivuje své Stvoření, protože je podle něj dokonalé, to nejlepší co dokázal vytvořit. Ano, Bůh se zamiloval do své krásy, protože jeho podstata je milovat a jeho Stvoření je krásné. Milovat krásu je to nejvyšší milování. Ano, Bůh si krásu svého Stvoření prohlíží skrze všechny jím stvořené věci, což jsou jeho prodloužená tykadélka a anténky, kterými navnímává a prožívá všechny části a aspekty jím stvořeného bludiště existence nazývaného Hologram Bytí.

Na tomto přístupu není třeba vidět něco špatného, je-li správně pochopen. Člověk by se měl obdivovat jako přímý produkt tvůrčího aktu Boha. Je jeho malým kouskem, malým kouskem jeho zahuštěného vědomí uvnitř nekonečného Pole Vědomí Zdroje. Je s ním v přímém spojení. Je uvnitř Boha. Nelze být vně Boha, protože to není fyzikálně možné. Je však možné na to zapomenout (nevědomost) či to dokonce odmítnout (arogance). Člověk by se měl milovat, mít sebelásku a mít se rád, přijímat se takový, jaký právě je a snažit se být ještě lepší - zde vždy bývají rezervy. Protože to, co sám nemá, nemůže ani poskytovat jiným a život je o vzájemném sdílení. Člověk by si měl prohlížet svou vlastní krásu, Bohem mu darovanou, najít v sobě svůj skrytý potenciál k dokonalosti, najít všechny dary Boha, co v sobě má někde uložené a ukryté a začít je používat tvůrčím způsobem: pozitivní sebe-vyjádření. A vědět, že sám sobě je jakousi energetickou čočkou, optikou či prizmatem, skrze které prohlíží celý okolní svět, který svým konání pomohl spolu-vytvořit. A dbát na to, aby ta jeho optika byla čistá a nepokřivená. Pak si může vzpomenout na starou moudrost: 'Ve všem sama sebe poznávaje, raduji se celou bytostí'.

Láska

Láska není nějaký filosofický či psychologický koncept pozemského lidstva či emoční síla přitahující různé osoby k sobě. Je to kosmický princip, základ celého Stvoření. Je to látka Vědomí Boha (substance Lavas), z níž všechno ostatní vytváří. Jsou to ty nejvyšší vibrace (frekvence), které vůbec existují. Je to činná a tvůrčí energie toho nejvyššího řádu. Je to pole vědomí nejvyšší inteligence. Je to prvotní tvůrčí síla, nejsilnější síla ze všech sil. Není nikde daleko, je přímo v nás. Bez ní bychom nebyli. Jsme jejím maličkým projevem, její malou zahuštěninkou, jiskrou Božské lásky a vědomí. Můžeme ji rozfoukat a posílit. Ale také zašlapat, zadusit a zhasnout. Obé je dovoleno. Ale za obé jsou různé následky. Tady si volíme kvalitu naší cesty životem. Cestu s láskou anebo bez lásky. Je na nás, co budeme prožívat. Problém je, že lidi dnes neví, co je láska.

Druhy lásky

Láska je též jistá vibrační kvalita vztahu mezi věcmi, typ rezonance se substancí Lavas. Podle situace je třeba zvolit správný druh lásky. Můžeme si představit, že jsou 4 druhy lásky, které vytváří 2 polaritní dvojice: (I) láska měkká a tvrdá, (II) sebe-láska a vše-láska. Každý si může vyzkoušet, jak by je vnímal. Je užitečné tuto čtvernost pochopit, prožít a zvládnout, abychom se udržovali v pozitivním vztahu vůči okolí a byli ve stavu stabilní rovnováhy: nikoho neovládat a nebýt ovládáni. Jsou to 4 různé nástroje, které musíme podle situace vhodně použít. A tomu je třeba se učit. Pokud použijeme špatný nástroj, dostaneme špatný výsledek. A učit se správné lásce, to je tvrdá škola. Lásku je třeba mít plně pod kontrolou, protože je to veliká síla. Láska je dobrý sluha, ale zlý pán. Až se tato polarita překoná, pak už je jenom jedna Láska, bez přívlastku, která ty 4 lásky v sobě obsahuje a zahrnuje. Z ní všechny ty 4 různé lásky vyšly, aby nám umožnily milovat zkušenost Stvoření na 4 různé způsoby.

* Měkká láska: vztah milujících rodičů a milovaných dětí (moudrý a laskavý otec, milující a obětavá matka), vztah Člověka a Boha, vztahy mezi Člověkem a jeho Vyššími Já, vztah milujících se lidí, apod. Je jemná, vyživující, radostná, naplňující, léčivá, krásná. Je to stav vzájemné harmonické vibrační rezonance mezi dvěma věcmi, otevřený vztah důvěry. Je zranitelná.

* Tvrdá láska: vztah Strážců vůči Démonům, postoj společnosti vůči zločincům, postoj oběti vůči agresorovi. Zde je nutno jasně stanovit hranice a určit důsledky za jejich překročení. Při narušení hranic pak tyto důsledky uskutečnit. Např. zasadit narušiteli Krystovský Úder, který v mezním případě, pokud již opravdu nelze jinak, způsobí jeho fyzickou likvidaci. Vše se děje podle pravidel nutné obrany a sebe-obrany, bez negativních emocí (nenávist, zloba), z pevného postoje tvrdé lásky. Agresor dopředu dobře ví, co se stane, pokud zaútočí. Má svobodnou vůli a schopnost tvořit. Když se svobodně rozhodne, že vytvoří situaci útoku, nese na to plnou zodpovědnost a veškeré důsledky. Funguje to jako urychlený Zákon Karmy. Určení hranic je nutné nejen v těchto vyhrocených případech, ale ve všech běžných situacích našeho života, ve všech vztahových rovinách. Jak to učí asertivita. Každá věc má právo na svůj přirozený prostor, který potřebuje pro svou existenci. Byl pro ni alokován při jejím stvoření. Tento prostor musí znát, pečovat o něj a chránit si ho, i silou, je-li to třeba. Tento prostor má každý jedinec i národ. Viz českou pověst o Blanických Rytířích, kteří nám mají přispěchat na pomoc, až České Zemi bude nejhůře. Dnes asi zaspali, takže se musíme ubránit sami.

* Sebeláska: mít se rád takový, jaký právě jsem. Mít se rád, přijímat se, respektovat se, ve všech ohledech, se vším všudy. Uvědomit si, že jsem zahuštěná Jiskra Vědomí Boha a podle toho se sebou jednat. Jako s každou jinou částí Boha. Pokud se mi na sobě něco nelíbí, tak to přijmout jako danost pro tento čas a snažit se to vylepšit. Proměna v čase je moje přirozená evoluce. Je třeba se učit lásce k sobě a mít ji v sobě, abychom ji pak mohli předávat dál. První zodpovědnost má člověk sám za sebe a její součástí je mít se rád. A to se musí naučit sám na sobě. Každé učení se děje skrze chyby. Učit se to na ostatních jim způsobuje bolest.

* Všeláska: mít rád ve Stvoření vše, takové jaké právě je. Být ve stavu pozitivní vibrační rezonance s celým Stvořením. Vnímat vše včetně sebe jako projev jednoho Zdroje. Vše je v pořádku. Vše je tak, jak to má být. Vše je právě tak, jak je Bohem dovoleno. Být se vším v plně vědomé harmonické jednotě, tj. zachovat si vědomí své vlastní identity a expandovat ji přes celé Stvoření. To je projevem duchovní zralosti a souvisí s aktivací DNA předlohy. V plné verzi je to transcendentní láska, která odpovídá aktivaci všech 12 vláken a expanzi osobního vědomí do stavu Krista, tedy vtělení stavu Avatara (Vyšší Já z HU-4). V tomto stavu je každý moment posvátný, všechny věci a bytosti požehnané a život je extatickou studií bezmezné vděčnosti za dar existence. Je to láska absolutní, nekonečná, bezpodmínečná. Je to láska kristovská. Viz Obrázek Struktura Lásky.

Nepochopení lásky: Srdíčkáři

Srdíčkáři též zvaní: sluníčkáři, květinkáři, kytičkáři, lásko-pravdaři, lidsko-právaři, lásko-pravdo-namastáři, ňůejdžisti, čtvrto-čakroví extrémisti, ascenční naivisti, apod. Jsou to poškozené bytosti, které nerespektují a porušují Kosmické Zákony. Berou si z nich pouze to, co se jim hodí (= rezonuje s jejich úchylkou) a zbytek neuznávají. Potlačují racionální aspekt a chybně se řídí přebujelým citem: odtud jejich pojmenování. Typické případy: práva bez povinností, svoboda bez omezení a zodpovědnosti (anti-teze Zákona Jednoty), pouze láska žádný trest (nepochopení struktury Lásky), neschopnost správně rozlišovat a oddělit zrno od plev (vše si je rovné, stejnocenné, vše je dobré), neschopnost adekvátně reagovat (nepřemýšlet, neanalyzovat, nic neřešit, všechno pouštět, vše jen přijímat, problémy neexistují), rozklad imunity, ztráta sebeobrany, šíření memové infekce skrze ezoterický mejnstrým a New Age. Jsou to Dravčí ideologie s cílem implantovat lidem názor, že dobro i zlo jsou stejnocenné. Vše, co se děje, je v pořádku, protože to tak být má. Vše je nutno pouze pasivně přijmout: to je ta 'nejvyšší duchovnost'. Tedy pokorně a pasivně přijmout i dravčí okupaci a kolonizaci Země a zotročení a likvidaci Lidstva. Tvoří Pátou Kolonu Dravců na Zemi.

Láska a evoluční strategie

Typickou chybou je aplikace vše-lásky na situace agrese, kdy se vyžaduje důrazná sebeobrana. Podobně jako aplikace pasivního vše-přijetí na situace vyžadující aktivní přístup a řešení nějakého problému. K tomu mají sklony lidé poškození srdíčkářstvím a lidé předstírající duchovnost. Skutečná duchovnost je o adekvátnosti. Situaci je třeba správně vyhodnotit a odpovídajícím způsobem se zachovat. Optimální postup pro evoluční úpolové hry (přetahování se a zápasení v padajících realitních polích v rámci V-V Game, tedy i na Zemi) je dán dvěma pravidly: (I) Začni slušně. (II) Potom kopíruj chování proti-strany (soupeře): přijde polibek, opětuj polibek (možná sladší), přijde úder, opětuj úder (možná tvrdší). Je to nejefektivnější algoritmus založený na Zákonu Karmy, kdy každý okamžitě pocítí odezvu toho, co sám vyvolal a způsobil jiným. Tímto postupem je možno dosáhnout smírného řešení i ve složitých situacích, kde jiné algoritmy selhávají, protože nemají dobře vyvážené polarity Měkké a Tvrdé lásky. Jedna z nich převládá, což vede buď k sebe-destrukci či destrukci soupeře, což není cílem evoluce. Jde o to naučit se konflikty řešit tak, aby byl zachován Princip Krista. Tento program ve své základní verzi má dva odlišné tuningy.

1. Jeden tuning je doporučený pro Mirky Dušíny, kteří jsou na ascenční cestě a chtějí si natrénovat svoji kristovskost, získat zkušenost odpuštění druhým, být jim pozitivním vzorem, ukázat, že láska je největší síla ve Stvoření a těm, kdož jdou cestou lásky, dát tipy, jak se dá prakticky použít, apod. Tedy re-akce je mírnější než původní akce a má didaktickou hodnotu. Chodec u přechodu počká, než auto přejede a nevyžaduje své právo přednosti, protože ví, že toto chování je prototypově záslužné (snáze se zastaví člověk v mírné chůzi, než tuna železa při 60 km/h, energetické a enviro dopady jsou zřejmé). Též vytváří situaci velkorysosti a laskavosti, kterou šofér pocítí a dostane se do jeho předloh, jako pozitivní zážitek spolu-tvorby situace přecházení ulice. Tento program se stane součástí jeho anatomie a může ho skrze sebe manifestovat navenek. Protože tento zážitek nese pozitivní emoční náboj, který dělá normálnímu člověku dobře, tak ho bude replikovat. Na dalším přechodu zastaví on dříve než chodec a laskavě mu pokyne. Tím se tento příjemný program dostane do chodce a ten ho bude replikovat. A tak se šíří Kristovské Kódování po celé planetě. Pokud tedy hledáte cestu Krista a zrovna nemáte peníze na duchovní cestu do Betléma (ezoterická dovolená), zkuste se naučit slušně přecházet ulice kolem vašeho bloku.

2. Druhý tuning je doporučený pro Dlouhá Bidla a Štětináče (popř. i pro navedené zbabělé zkorumpované užitečné blbce Bohouše), kteří jsou na descenční cestě a chtějí zjistit, kam až ve svém konání zla mohou zajít. Tedy zjistit hranice, kam až je okolní svět nechá expandovat, než je zarazí. Hledají slabiny lásky a zneužívají jich. Jejich akce je agresivní a pokud cítí mírnou reakci (projev slušnosti), berou to jako slabost a svoji agresivitu znásobí: pes je otráven, cesta je volná. Je to cesta Démonů, kteří mají jiná pravidla hry, než zbytek světa. Zdravý svět to musí rychle pochopit a adekvátně zareagovat. Je to test jeho zdravosti, síly a zralosti. Zkouška jeho imunitního systému, je-li dostatečně xeno-fóbní, aby na smrtící agresi správně reagoval a rychle ji zlikvidoval. Je to normální každodenní praxe každé živoucí Bytosti, která prochází Hologramem Bytí, kde jsou části a věci dobré a špatné. Proto se musí naučit vše kolem sebe pečlivě pozorovat, pochopit, rozlišit (diskriminovat), posoudit, zhodnotit, zvážit a změřit a přesně určit rozdíly a dát tomu hodnoty + či - podle míry krystovskosti obsažené v záměrech a konání svého okolí. Pokud je zjištěna silná reverze útočníka, tak je třeba adekvátní tvrdá reakce. Je zřejmé, že s každým se nejlépe domluvíme jeho vlastním jazykem, protože mu rozumí. Kdo mluví jazykem síly, bude také silové odpovědi nejlépe rozumět. A to je případ Dravců, kteří lásku považují za slabost a násilí za hrdinství, protože mají zvrácené hodnoty. Pokud se nějaký idiot/-ka chce nechat zfackovat, tak ať jim nastaví i druhou tvář.

Samaritánský Komplex a Mučednictví

Je to energetické poškození, které se projevuje nepochopením struktury lásky a odmítáním vlastní hodnoty. Je to přehnaná péče o druhé na úkor péče o sebe. Je to posedlost službou ostatním za cenu vlastní anihilace. Není to projev lásky, ale jejího nedostatku. Je to projev láskové deprivace. Je to postoj anti-Kristovský. Postižená osoba si svou poníženou psí službou u jiných kupuje to, co jí chybí, co sama nemá: pocit vlastní hodnoty. Doufá, že čím více zaplatí, tím více ho zvenčí od cizích lidí získá. Platí za to tím nejcennějším co má: sama sebou. Vzdává se sama sebe a očekává, že si ji za to někdo bude vážit. Dobrovolně se staví do role mučedníka (martyrizmus) a podstupuje sebemrskačství. Je to projev hluboké bezbožnosti. Pohrdáním sebou samým pohrdá Bohem v sobě, což je těžký přečin. Na osobní úrovni to má energetické důsledky odpojení se od Boha, protože si ho v sobě neuvědomuje. Poškozuje tím také své okolí. Podsouvá jiným lidem myšlenku, že pro jejich existenci a správné fungování je životně důležitá a že bez ní by to sami nezvládli. Oslabuje jejich osobní moc a dělá je na sobě závislé. Tím je také odpojuje od Boha, kam se mají obracet pro své životní síly a rady, jak překonávat překážky. Ve Stvoření je vše v neustálém pohybu, který je zajištěn vzájemným tokem energií tam a zpátky. Energie nesmí nikde chybět ani se někde hromadit. Proto musí být zajištěna rovnováha mezi braním a dáváním. Musí být výměna energií. Postižená osoba trvale více dává než přijímá, čímž si neustále snižuje schopnost udržovat otevřený 2-směrný tok energií mezi sebou a Zdrojem. Přirozené proudění toků Prvotních Životních Sil je toto: přímý tok čerstvé energie od Zdroje do mě (OutFlow), návrat mnou použité energie do Zdroje pro její vibrační regeneraci (BackFlow). Znásobený přítok nové energie od Zdroje do mě pro další expanzi
mého evolučního templátu (BackFlowReturn). Pokud toto nefunguje, není možný spirituální růst a vzestup, který je napojením na Zdroj podmíněn. Následuje pád.

Tyto lživé a reverzované postoje byly lidstvu implantovány Dravci, aby oslabily jejich kristovský potenciál otevření silného dvou-směrového toku mezi naší padající planetou a Zdrojem. Je to jeden aspekt reverzního energetického vzorce chování uměle vloženého do našich předloh, tzv. Model Oběť-Dravec. Z podvědomé úrovně se tím řídí responzní struktura našeho chování (jak zareagujeme) ve všech komunikačních situacích: útěk či útok. Automaticky se stylizujeme do role buď oběti nebo útočníka, podle toho, jak odhadneme sílu naší a druhé strany. Podle toho pak reagujeme buď útěkem či útokem (řečeno obrazně, energeticky). Tyto mutace jsou vloženy do našich plazmových předloh, tedy velmi hluboko v naši anatomii. Způsobují nepřirozené extrémní polarizace, jejichž projevem je neustálý stav konfliktu a boje při každém mezilidském kontaktu. Tedy lidi jsou trvale postaveni proti sobě. Život je boj. Partnerství je boj o moc a ovládnutí toho druhého. Jednak se tím vzájemně vysilují, ubližují si a snižují vibrace a druhak se spolu nemohou spojit a vytvořit silnou opozici vůči démonům. Rozděl a panuj.

Milost Nejzazší

Boží zákony umožňují znovuzrození Démonů v jejich původní Kristovské podobě, po jejich pádu, pokud v Kosmu existuje někdo, kdo je miluje. Je to fyzikální záležitost. Vědomí Démonů se v poslední fázi své destrukce, zvané fragmentace vědomí, rozpadne na prvotní částice vědomé energie, zvané Partiki. Zničí se jejich manifestační předlohy, rozpadnou se mřížky, štíty, paměťové matrixy, aj. útvary, které kódují jejich identitu a drží program realizace jejich bytosti. Přestanou existovat jako vědomá entita. Je to vymazání z Knihy Života. Je to jakoby se naše hmotné tělo rozpadlo na jednotlivé atomy a ony zapomněly, jak spolu byly dohromady poskládány, aby tvořily plně funkční tělo. Je to jakoby někdo buldozerem rozboural dům na hromadu cihel a přitom zničil i plán na stavbu toho domu, tedy návod-předlohu, jak se ty cihly mají uspořádat, aby dům vytvořily. Mrak jejich vydrcených Partiki částic pak putuje ke Zdroji jako recyklovatelná surovina. Pokud však někdo dokáže ve své mysli podržet vzpomínku a představu na tyto zničené bytosti v jejich původní božské formě, tak se ten mrak jejich chaotických Partiki částic může zase uspořádat do své původní podoby. Tak, jak tyto nešťastné bytosti byly Bohem původně stvořeny. Tyto bytosti se pak vrátí ke Zdroji jako celistvé a mohou pokračovat ve svém dalším vývoji a poučit se ze svých chyb. Někdo musí ve své paměti uchovat jejich původní předlohy.

Není to Bůh, kdo Démony resuscituje. Je to milost Boha vtělená do jeho zákonů. Ta umožní, aby někdo ve Stvoření, kdo byl Démony terorizován, byl tak kristovský a odpustil jim. Aby svou láskou jim umožnil jejich opětovnou existenci a možnost uvědomit si všechno to zlo, co napáchali a dal jim příležitost k nápravě. To není nikoho povinnost. To je pouze dobrá vůle a svobodné rozhodnutí se takto zachovat. Řečeno pragmaticky, milovat a odpouštět se nám vyplatí, protože za to stržíme
cenné ascenční body (kristovské bobříky).

Nehrajte si na Boha, když jím nejste

V mnohých filosofických a duchovních textech (zejm. východních) se často propaguje nenásilí. Poškozený budhismus učí, že člověk nesmí nikoho omezovat, že nesmí konat násilí, z čehož pak vyplývá, že se nesmí ani bránit. Tento postoj vede k falešné hrané duchovnosti a fatalismu. Já se vzdávám své osobní síly a možnosti ovlivňovat události, kterých jsem součástí. Odevzdávám svoji moc nějakému 'vyššímu principu', který ví nejlépe, jak s ní naložit. Já pak mám klidné svědomí z toho, že se nemusím trápit tím, zdali jsem konal dobře či špatně. Někdo cizí to totiž udělá za mě. Např. takový bůh, který mě ochrání. Nebo zákon karmy, který mi vždy po zásluze přinese utrpení jako plody mého špatného chování, což musím přijmout. Se slzami v očích čtenář(ka) sleduje, jak světec již nekoná, jen pozoruje. Když se blíží vrah, nijak ho neomezuje a nechá se zabít, čímž 'duchovně vítězí' a stává se hrdinou mající 'božské kvality'. Toto může být přijatelná osobní evoluční volba, pokud je plně vědomá a karmicky kvalifikovaná. Nikoli však jako póza duchovnosti pro sebe a ostatní: 'hra na boha'. Nikoli jako obecný návod pro řešení konfliktních situací. Božská kvalita není o nebránění se, ale o adekvátnosti obrany. To by to tady vypadalo, kdyby se Zlu nikdo nebránil! Kdyby např. obránci Stalingradu hitlerovcům 'nastavili i druhou tvář'. Jisté množství takových pomatených světců si naše planeta dovolit může, ale pouze v počtu menším než velkém.

Jsme Strážcovská Rasa: což se takhle vesmírný policajt může chovat? Skutečný Bůh se brání a to velice tvrdě. Nastavil Zlu přesné hranice, kam až může zajít. Zlo se může plně projevit pouze ve Vnějších Doménách a pouze do úrovně Ecka, jejíž zničení smí způsobit. Za konání zla přichází trest jako akt obrany Stvoření zajištěné Bohem: bytost se tím sama sebe-poškozuje a trpí (reverzuje si své vlastní předlohy). Pokud vykoná kritické množství zla (dotáhne to na více než 2/3 revezů v předlohách), tak je ZLIKVIDOVÁNA. Stvoření se dostalo na mez nutné obrany, začalo se bránit a zasadilo jí Kristovský Úder. Tím je zajištěno, že Princip KRISTA Věčného Života bude ve Stvoření zachován. A právě o to Bohu jde. Zajímavé je, že tato 'božská' likvidace, na rozdíl od té 'lidské', je ABSOLUTNÍ a TOTÁLNÍ. Pokud člověk v adekvátní sebeobraně zabije útočícího agresora, tak zabije pouze jeho fyzické tělo. Jeho útočná duše projde Bardo cyklem, snad se poučí a zase se inkarnuje, aby mohla pokračovat ve svém vývoji. Pokud Bůh skrze své Zákony někoho 'zabije' (= bytost se zničí sama svým pádem), tak jsou zničeny i jeho předlohy formou fragmentace vědomí a tato bytost přestane existovat - navždy! To je daleko tvrdší postih. Je zřejmé, že Bůh se (na rozdíl od nás) se Zlem, opravdu nesere. Pokud si někdo chce 'hrát na Boha', tak by tu roli měl hrát se vším všudy. Pokud dnešní srdíčkáři volají po nesouzení a odpuštění, po nenásilí a neomezování, po přijímání a nebránění se, pokud volají, že zlo neexistuje, za což očekávají, že se dostanou do nebe, tak ať si opět vyvolají Nera, Čingischána, Turkemádu (Tomás de Torquemada), Stalina, Hitlera a další 'kamarády' a nechají si je tu znova zmanifestovat. Třeba se s nimi někde setkají (např. na ostrovech Gulagu, v Dachau nebo v Osvětimi).

Pohrdání Bohem

Člověk může velmi snadno nesouhlasit s tím, co pozoruje, že se kolem něj děje. A spílá Bohu, že to dopustil. To je v pořádku. Vyjadřuje své skutečné pocity a má na to právo. Nikdo ho za to nesoudí. Klidně může Bohu vyčítat a nadávat, nic se neděje. Je to dovoleno, tak ať si to vyzkouší. Hněvat se na Boha je zajímavá a důležitá zkušenost. Ať si ji každý dopřeje. Zkusme si to a vnímejme přitom své vnitřní pocity. Nejprve se vyladit na Zdroj s naprostou důvěrou a bezpodmínečnou láskou. Tím, že v sobě navodíme tento pozitivní energetický stav, který je podstatou Zdroje, dostaneme se s ním do vibrační rezonance. Jaké jsou naše pocity? A pak opačně. Vyvolejme v sobě hněv a odpor vůči Zdroji. Negativním stavem se dostaneme do vibrační disonance. Jaké jsou naše pocity? Jsou rozdílné? Které jsou příjemnější? Na energetické úrovni se v naší ID anatomii buď otevírají anebo zavírají energetické průchody, potrubí, skrze něž do nás vtékají prvotní proudy životních sil Zdroje. Ty nás oživují. Jsme částečka Zdroje, která je s ním takto propojena. Je to jeho energie, kterou nám dává k dispozici, abychom mohli existovat. Je to jeho energie, kterou dává sobě-nám. Nic zde není naše. Tedy kromě zodpovědnosti za své konání.

Máme možnost si vyzkoušet, jaké to je, když si to potrubí přivřeme. Rozhodně nám to neprospěje a proto to nebudeme zbytečně dělat. Ne proto, že by se to dělat nemělo. Ale proto, že víme, že nám to škodí. Řečeno jazykem doby, ono se nám to totiž nevyplatí. Tady je důležité si uvědomit, že to potrubí nám nezavírá Bůh jako trest za to, že mu spíláme. To potrubí si zavíráme sami tím, že se od něj odvracíme a dostáváme se do stavu disonance, ve kterém se to potrubí na naší straně zavírá
automaticky. Na jeho straně se nezavírá nikdy, tam je otevřené pořád. Je to jakoby člověk stál u velikého vodopádu a měl rouru a kýbl (vědro). Pokud jeden konec roury strčí do proudu vodopádu a druhý do kýblu, kýbl se za chvíli naplní. Pokud ten horní konec vystrčí z vodopádu ven, mimo jeho proud, tak do kýblu žádná voda nenateče. Ten vodopád je Bůh. Ta poloha roury vůči němu je náš vibrační stav: rezonance či disonance. Ten kýbl je množství životní energie, co máme k dispozici. Boha tedy můžeme nepřijímat, odmítat, pohrdat jím, nadávat mu, vyčítat mu, apod. Jemu je to úplně jedno. Nám však nikoliv. Odpojením se od jeho životní síly k nám začnou postupně přicházet problémy, počínaje vibračně shora, protože vyšší úrovně energeticky vyživují úrovně nižší. Pokud ve své hlouposti a zaťatosti vydržíme dostatečně dlouho, sedne to až dolů na tělo a dostaví se organické nemoci fyzického těla. Jak je léčit? Inu tam, kde to začalo. Obnovit své napojení na Zdroj našich životních sil a ony to začnou odshora dolů zase dávat dohromady. Je mnoho jiných příkladů spojení se Zdrojem, např. trolej tramvaje či anténa autíčka na dětském autodromu, kde rozdíl mezi napojením a odpojení je velmi názorný.

Pohrdání Bohem také znamená pohrdání celým jeho Stvořením, protože to Stvoření je jeho projevená část (Tělo Boha), jeho manifestovaný aspekt, jehož my jsme součástí. Tedy je to i pohrdání sebou. A naopak, pohrdáním sebou současně pohrdáme Bohem, protože jsme jeho částí. Pohrdání tedy k ničemu dobrému nevede. A proto raději přijímejme a milujme sami sebe a vše co je kolem nás. Ale milujme kvalifikovaně, abychom věděli, jaký typ lásky máme kdy použít. Někdy ta láska je něžná a milující. Někdy ta láska musí být tvrdá a ostrá jako magický meč Krále Artuše.

Sebevražda

Nejhorší způsob pohrdání sebou a potažmo Bohem, je sebevražda. Bere se to jako zrada člověka vůči Bohu, jako porušení slibu. Má to dalekosáhlé, velmi negativní, energetické důsledky pro další vývoj jedince. Duchovní esence (duše), která šla do dané inkarnace a do daných, byť hodně nepříznivých, životních podmínek, dopředu dobře věděla, do čeho jde. Sama si to za asistence svých Vyšších Já spolu-vybrala. A dala slib, že to zvládne. Pokud to nezvládá, tak je to zcela v pořádku. Je to její poučení, které potřebuje. Pokud se někdo vsadí, že za deset minut vyskáče žabákama na Mount Everest, tak to asi trochu neodhadl. Proto se z toho poučí a příště již takovou blbost neudělá. Podobně to dělá Duše. Ona si sem vleze do těla a taky má ambice vyskákat někam nahoru nebo to tady všecko spasit a podobné hlouposti. Nikam nevyskáče a nic nespasí. Tím se učí, že skákat se má pomalu. A že spasit se musí každý sám, svou mravností a sebekázní. Dušička tu dostane těžkou inkarnační kocovinu. Jak byla večer rozjetá bez těla v těch vlajících mejdanech lehce vyšších hřejivých vibračních úrovní D-4 kristovského astrálu, kde má naplánované projekty na přestavbu lidstva, tak se ráno probudí ranami bičem v realitě mrazivého planetárního gulagu, kde musí bojovat i o své pouhé holé přežití, jehož šance jsou pramalé. Tím se dušička učí, že ta její inkarnační lekce vypadá pohledem shora dosti jinak než pohledem zdola. Tady totiž neplatí 'jak nahoře tak dole'. Pokud má jedinec navíc tu smůlu, že si kolem toho ještě něco pamatuje a vnímá ten rozdíl, kde byl předtím a kde je teď, tak má dost blízko k tomu, aby si sám sfoukl plamínek. To lze pochopit, ale nelze s tím souhlasit. Pročež to nedělejme, neboť se nám to nevyplatí. Může být někdy snazší si vzpomenout na předešlý stav tam nahoře, než na konkrétní zadání inkarnační mise a účel současného života. Tyto datové linky jsou záměrně rušeny a přesměrovávány na umělé paměťové matrixy.

Vodítkem budiž, že zde jsou asi tři různé důvody pro každé konkrétní vmasení: in-karnaci (in carno = v mase). Jednak odčinit a napravit to, co se předtím nepovedlo. Druhak naučit se něco nového a udělat pokrok v osobním vývoji. Třeťak udělat něco užitečného pro ostatní, pro své okolí. Když už jsme opravdu zoufalí a myslíme si, že to tentokrát fakt nedáme a nadáváme Bohu, co je to za darebáka, že nám to způsobil, zkusme se podívat na ty tři důvody a pocítit, jestli v nějakém z nich není naše záchranné lano. Byť by to byla jen zdánlivá drobnost, aby nám vrátila motivaci k životu. Třeba jen někomu pomoci, nebo jít do lesa a popovídat si se stromy, nebo napsat básničku, namalovat obrázek, vyjet na výlet, vzpomenout si na staré známé, dát si dobré jídlo, podívat se na pěkný film, pobavit se s rozumným psychologem či psychiatrem, zajít na koncert, dát se na politiku a chtít něco změnit, začít fotit, najít si partnera, začít meditovat, koupit si kolo nebo motorku, postavit čmelín, apod. Třeba jen začít žít úplně obyčejný život a řídit se instinkty a selským rozumem. Třeba jen přestat hledat Boha a platit za semináře, kde nám ho v přírodně ne-identické kvalitě po telefonu či internetu nabízí a prodávají. Přestaňme hledat Boha, abychom ho mohli najít. Bůh totiž nejsou houby. Bůh se nehledá, ani nesbírá. Jděme lesem a netrapme se houbama. Ten les je Bůh. Ty houby jsou naše představa Boha. Čím víc tlačíme Tvůrčí Princip do kadlubu našeho
očekávaní, tím méně ho tam dostaneme. Požádejme les o houby a pak už jen jděme a nic nechtějme. Vše, co se pak bude dít, je zcela v pořádku. Nejsme to my, kdo bude učit Boha, co má právě udělat. Je to spíše trochu naopak.

Klíčem k nezahynutí je najít si způsob pozitivního tvůrčího sebe-vyjádření, ať je jakékoli. Mít své PROČ žít, mít důvod proč neutíkat, mít vnitřní povinnost. Byť by to bylo jenom jít nakrmit kachny nebo nasypat holubům, nebo jít jednou za den zamávat projíždějícímu vlaku, nebo jen čekat přes celou zimu, jestli se ten velký dub uprostřed pole zase olistí a kolik vody bude ve studni. Tím se člověk dostane do stavů rezonance se svým posláním a získá velikou podporu. Chmury rázem ustoupí. Někdy to takhle jednoduše nejde a je třeba hluboké energetické léčby předloh. Někdy postačí důkladný půst, který funguje jako extrémně silný bio-regenezní proces celé ID anatomie, může způsobit až znovuzrození (např. V. Partyková: Hladověním ke zdraví). A to je opět pádný důvod k setrvání v těle. Co se neudělá v těle, to se jinde neudělá. A až přijde náš přirozený čas, tak si nás náš Avatar (Vyšší Já z HU-4, které má na starosti nás vývoj) vyklepne z těla, jako písek z bábovičky. Zaonačí události, aby se to stalo tak, jak se rozhodne.

Bůh jako kamarád

Normální vztah člověka k Bohu je jako vztah milujícího dítěte k milujícím rodičům, protože odráží skutečnou energetickou realitu této situace. Každý má k Bohu přímý a bezprostřední přístup a může s ním navázat důvěrný osobní vztah, na základě vzájemné rovnosti, respektu, přijetí a bez-bázně. Je to náš starší a zkušenější kamarád, kterému můžeme věřit, který nás chrání, podporuje, učí a vede. Boha můžeme poznávat sami, skrze sebe a skrze celé jeho Stvoření, co je okolo nás. Nepotřebujeme k tomu žádné zprostředkovatele. Tito zprostředkovatelé jsou duchovní překupníci - spirituální paraziti v energetickém potravním řetězci, kteří se staví mezi člověka a Boha. Není fyzikálně možné, aby se někdo mohl postavil mezi Člověka a Boha. Není tam pro to žádné místo, to prostě nejde. Jakoby se někdo chtěl postavit mezi matku a dítě v jejích útrobách. Kam by si asi tak stoupl? Jak říká stará moudrost: 'Nikdy nezapomínejte na slávu lidské přirozenosti. Jsme ten nejvyšší Bůh, jaký kdy byl a jaký kdy bude. A všichni Kristové a Budhové jsou jenom vlny na tom nekonečném oceáně, který jest JÁ'. Jednejme tedy s Bohem v úrovni očí, jako rovný s rovným, neboť tak to je.

Každá věc je pouze malý kousíček Boha stvořený z jeho lásky a obdarovaný všemi jeho vlastnostmi (kvalitami) a navíc má něco zcela svého, jedinečného. Podobně jako dítě, dostává k dispozici kvality svých rodičů a navíc svoji jedinečnost a možnost s tím nakládat. Může být dar lásky větší? Zkuste vnitřně procítit, co se ve vás odehrává, když někomu říkáte toto: "Dávám ti vše co mám. A navíc ti daruji tvoji jedinečnost. A také schopnost, s tím vším jakkoli naložit. Ať se stane cokoli, budu tě vždy bezpodmínečně milovat." Dokážete dát víc?

Boží Přítomnost

Osobní duchovní rozvoj začíná kultivací skutečné niterné víry v to, že zde existuje vyšší vesmírná síla, moc a inteligence, kterou můžeme nazývat Bůh či Zdroj. Její přítomnost můžeme intuitivně cítit a tím i vědět, že tady skutečně je. Naše osobní duchovnost se počíná rozvíjet tím, že si postupně stále více uvědomujeme a stále zřetelněji pozorujeme jemné konání přítomnosti Boha v rámci naší běžné pozemské existence. Když si uvědomíme tuto Boží Přítomnost (Divine Presence), vznikne v nás upřímná osobní touha přizvat tuto vesmírnou sílu k tomu, aby s námi spolu-vytvářela náš každodenní život. Každý jeho okamžik se pak stává tvůrčím dobrodružstvím a nikoli fádním a mechanickým stereotypem, jak tomu někdy bývá. Spoluprací s Boží Přítomností posvěcujeme každý okamžik našeho bytí a stává se z něj vědomá existence. Pouhé existenční přežívání se povyšuje na plně vědomé bytí, hodné Člověka, kdy může plně vyjádřit svůj tvůrčí potenciál, řízený a směrovaný darem svobodné vůle. Boží Přítomnost je živoucí duch a kosmická inteligence, která je jako malý tichý niterný hlas vložena do hloubi všeho stvořeného, do té nejzazší podstaty. Tato skutečná vnitřní Boží Přítomnost je vibrační otisk božského tvůrčího Zdroje na všem, co z něj vyšlo. Chceme-li tuto kvalitu více aktivovat a pozvat do našich životů, děje se to tím, že zaměříme svoji pozornost na rozvoj vnitřního božského sluchu. Jeho pomocí můžeme ten malý tichý hlásek Boha v nás zesílit do radostného volání. A pak dále a dále, až do extatického neslyšitelného burácení proudů stvořitelských sil, jak skrze nás protékají, jsa vedeny naším záměrem a vtělují se - skrze nás- do plného svého vyjádření. Tím za pomoci nám propůjčených sil Boží Přítomnosti tvoříme své životy.

Mnoho lidí je zavedeno na cestu duchovního objevování skrze kulturně populární a zazvyklé tradice, které pro nás historicky definovaly podstatu Boha a jeho přítomnosti. Tyto populární duchovní tradice zavedly různé soustavy názorů, pravidel a zákonů pro chování lidí, které údajně mají pomoci tomu, aby Boží Přítomnost zřetelně a pozorovatelně vstoupila do jejich osobních životů. Typ duchovního vzdělání a spirituální nauky, které si zvolíme jako nástroj k probuzení naší niterné božskosti, má veliký vliv na typ a kvalitu zážitků, které nás budou potkávat a provázet na naší duchovní cestě. V sobě omezená a nás omezující jsou ta učení, která nás vedou k tomu, abychom se (dobrovolně či nedobrovolně) podřizovali nějaké vnější externí autoritě jakéhosi boha, který je často hněvivý, zlý a poručnický. Zasévají do nás strach z boha a bázeň před ním, což je velice časté v tradičních náboženstvích. Tyto směry zastírají skutečnou podstatu Boha-Zdroje, kterou je milující, nesoudící a bezpodmínečná láska. Tyto směry nepodporují náš duchovní rozvoj, ale naopak ho záměrně brzdí. Všechny názory, myšlenky, ideje, koncepty, víry a definice, které do sebe přijmeme, ať se týkají čehokoliv (podstaty Boha a jeho vlastností, vůle a záměrů), vstoupí do naší ID anatomie a stanou se její součástí. Jsou pak uloženy v našem podvědomí jako tzv. percepční filtry, skrze které budeme vědomě prožívat takovou formu Boží Přítomnosti, jakou nám tyto filtry vytvoří. Pokud naše názory jsou omezené a represivní, takové budou i naše zkušenosti s bohem a zážitky na naší duchovní cestě.

Existuje mnoho systémů náboženské víry, které nás učí, abychom se stali malými hodnými duchovními ovečkami a dobře vychovanými poslušnými a poddanými božími duchovními vojáčky. Obhajují boha jako před-definovanou postavu s osobnostními rysy. Pokud jsme poslušní a dodržujeme pravidla stanovená danou duchovní tradicí, tak máme šanci získat přízeň takového boha. V takovém případě můžeme být zachráněni před podstupováním zdánlivých zkoušek a soudů jak ve světe smrtelnosti tak i v okamžicích po jeho opuštění. Pro mnoho lidí je to zdánlivě výhodný obchod, jehož dosah si však neuvědomují. Oni se vzdají své suverenity, své osobní svobody a identity ve prospěch nějaké vnější autority ve formě před-definovaného personifikovaného boha. Za to se jim dostane aspoň dočasný emoční komfort, jakési pocitové pohodlí, obsažené v tom, že mohou doufat, že jejich život by přece jenom mohl mít nějaký vnitřní a hlubší smysl a že zdánlivě nevyhnutelná smrt fyzického těla neznamená ukončení jejich osobní existence.

Bytosti, které jsou duchovně uskutečněné a plně realizované, si již nepotřebují kupovat tento falešný pocitový komfort víry v doufání, ani se už nepídí po tom, aby získali souhlas, svolení či schválení od nějaké vnější figury hrající si na roli boha. Skuteční Mistři aktivně ví a činně do sebe vtělují skutečnost živoucí Boží Přítomnosti, což znamená poznání božského účelu života, věčnosti života a nesmrtelnosti a bezpodmínečné boží lásky. Pokud člověk pozná božskost skrze svoji přímou zkušenost, tak už nepotřebuje věřit či doufat v něco, co mu připadá, že mu chybí, že tu není, že je nepřítomno. Niterné prožití a poznání Boží Přítomnosti totiž znamená definitivní naplnění a realizaci všech takových věření a doufání.

Náboženství může sloužit jako dočasné rozptýlení a útěk od strachů z pozemského přežívání a může nám nabídnout rámec jistého duchovního sebe-vymezení, skrze které můžeme vnímat vyšší míru smyslu a motivace našich životů. Bohužel, náboženství může také sloužit jako překážka postavená přímo mezi naše smrtelné já a živoucí Boží Přítomnost, ke které směřujeme. To, že je někdo pobožný, nábožný či zbožný a následuje diktát před-definovaného systému nějaké víry, ještě nemusí znamenat, že je to člověk duchovní. Pravá duchovnost se zjevuje skrze duchovní poznání, uvědomění a uskutečnění. Jsou to stavy vědomí a bytí dosažené skrze postupné vtělování Boží Přítomnosti a rozvíjení láskyplného spolu-tvořícího vztahu s ní. Tato kvalita Boží Přítomnosti, což jest stav dokonalé a harmonické vibrační ko-rezonance mezi námi a Bohem-Zdrojem, se pak pohybuje skrze nás a vyjadřuje se skrze naši bezprostřední osobní a důvěrnou zkušenost. Pravá a ryzí duchovnost je bytostné a zcela samozřejmé rodné právo a okolnost všech manifestovaných věcí v jejich projevené formě. Ten malý tichý niterný boží hlas hovoří a zpívá všemi jazyky, v každém okamžení. Naše výzva v duchovním rozvoji spočívá v tom, abychom si dokázali zvolit takové názory a taková konání, která nám pomohou uslyšet tento láskyplný tichý zpěv našeho vnitřního božství. A dále, pomohou jeho božské hudbě, aby nám umožnila vstoupit do víru věčného tance života a lásky, skrze které se Bůh-Zdroj neustále vyjadřuje. Prastaré Učení Vnitřního Krista je učení té nejpřímější stezky na cestě Člověka k Bohu, které je dnes na planetě k dispozici. Tato nauka není navržena tak, aby nás chytila do pasti omezeného rámce náboženského systému, kde bychom se stali hodnými ovečkami nějakého vnějšího svatého pastýře. Tato nauka nám poskytuje Božské Vědění, pomocí kterého se můžeme my sami stát pastýři našeho vlastního duchovního rozvoje, směrem k postupnému probouzení Boží Přítomnosti v nás.

V Nauce Vnitřního Krista nenaleznete Boha jako nějakou hotovou fixní před-definovanou a předurčenou vnější autoritu. Namísto toho nám Nauka přináší hluboké poznatky kreační mechaniky a interdimenzní fyziky, pomocí nichž můžeme odhalit mnohá tajemství Boží Tvorby a pochopit strukturu a funkci celého Stvoření. To nám umožní uslyšet náš vlastní vnitřní hlas Božího Ducha ukotveného v hloubi naší existence. Vedeni tímto hlasem umožníme Boží Přítomnosti v nás, aby se sama začala definovat a určovat skrze nás, vtělovat skrze nás do plného vyjádření, jako naše osobní existence a soukromý život. Tím svého vnitřního boha tvoříme ze sebe a skrze sebe. Je to proces zbožštění naší vlastní existence, který jde svým přirozeným směrem: tedy zevnitř ven. Nikoli směrem nepřirozeným, zvenčí dovnitř, kdy jsme přesvědčování, že si naše božství musíme koupit od nějaké cizí externí autority, která na to má monopol a to ještě za cenu našeho znesvobodnění. Nauka Božského Vědění je vyhrazena pro božské bytosti a každý z nás byl jako taková božská bytost stvořen. Je v naší moci tuto nauku přijmout a naplnit tak naši roli. Božské Vědění a z něj plynoucí božská láska, svoboda, suverenita a radost jsou naším přirozeným rodným právem a odkazem. Nemáme zapotřebí se poníženě plazit před žádnými vnějšími bohy a jejich samozvanými reprezentanty a prostředníky, sloužit jim a prosit je, abychom od nich získali tento dar. Tento dar nám již byl darován Bohem-Zdrojem, ve formě Boží Jiskry, skrze kterou jsme vyšli ze Zdroje a vstoupili do manifestace. Tento dar nám však někým zvenčí byl odňat, abychom upadli do otroctví a museli poslouchat, sloužit, prosit a bát se, aby nám byl někým zvenčí zase navrácen. Nauka je nástroj, pomocí kterého si můžeme tento nám ukradený dar zase vzít zpět a začít ho pomalu rozbalovat a postupně ho vyjímat z jeho obalů. Přitom se můžeme postupně rozpomínat na to, jak nad tímto darem života žasnout, jak si ho vážit, jak ho užívat a oslavovat, tak jak to bylo původním božským záměrem.

Božské Vědění je mostem, který vede k branám plné duchovní realizace. Avšak pouze ten, kdo tuto nauku dobře ovládá a trvale používá ve svém každodenním životě, přes tento most dokáže projít. Je to most vedoucí od poznání Boží Přítomnosti, uznání její existence a získání jakéhosi povědomí o ní, do stavu jejího plného a trvalého vtělení do všech aspektů našeho bytí. Vědění se stává moudrostí, je-li vhodným způsobem použito. Až dosáhneme schopnosti setrvávat ve stavu plně vědomého bytí, ve stavu trvalé existence v Boží Přítomnosti, budeme radostně překvapeni, neboť zjistíme, že Bůh vůbec není hněvivý a trestající, ale že je milující, vše-dovolující a nesoudící. Tam, v těch vysokých úrovních věčné extatické radosti a blaženosti, Bůh se směje, raduje, miluje, tančí a zpívá - a tím se neustále rodí a udržuje celé jeho Stvoření. A my si můžeme se starými Mistry říct: rovnodušně a vhleduplně dlím šťasten, jsa naplněn bezpříčinnou transcendentální radostí. A začít se s ním také smát, radovat, milovat, tančit a zpívat.

Realizace Boha

Stav Boží Přítomnosti je energetický stav harmonické vibrační ko-rezonance mezi vědomím individualizované Bytosti a Vědomím Boha-Zdroje. Je to stav jednoty a sjednocení (At-One-Ment, Oneness). Tento stav může realizovat kdokoli a kdekoli, v jakékoli vibrační úrovni Stvoření a Hustotě, tedy i v té naší, nejnižší. Tato kvalita je dostupná všem bytostem, pokud v sobě aktivují příslušný energetický kanál pro příjem prvotní emanace Boha-Zdroje. V rámci struktury Vnějších Domén se energeticky jedná o aktivaci Pilíře Světla Prvotní Příčiny. Jeho tonální signatura je Um-Shaddai-Ur [um šhadaj ur] a slouží také jako jeho přístupová mantra. Pilíř ten je přirozenou součástí naší anatomie. Bytost, která opraví svá bio-pole natolik, že se jí podaří otevřít tento kanál naplno, žije v trvalém stavu Boží Přítomnosti. Taková bytost se zove 'krystovská' nebo 'pokřtěná'. Má plné vedení a ochranu Zdroje ve všem, co koná. Původní smysl křtu, jako aktu energetického zasvěcení, bylo pomoci žákovi aktivovat jeho osobní Pilíř a tím také jeho přímé napojení na Zdroj. Současné rituály křtu jsou v lepším případě nefunkční divadélka pro nezasvěcené a v horším případě těžké černo-magické operace navázání předloh na reverzní dravčí egregory. Koncept egregoru je z hlediska magického pojednán např. v knize J. Veselý: Příručka vysoké magie.

Mít trvalé napojení na Zdroj a realizovat Stav Boží Přítomnosti není totéž jako realizovat Stav Boha, je to spíše nutný předpoklad. Realizovat Boha znamená mnohem víc. V rámci Vnějších Domén to znamená projít celou cestou krystovské bio-spirituální ascence, posbírat si všechna svá dílčí Já současně inkarnovaná na všech vibračních úrovních, napříč celým vibračním spektrem (od HU1 až do HU4), vstoupit do stavu Kristovského Avatara, překonat ho a vymanit se z omezení světa forem, vstoupit do stavu Rišiho, překonat ho a projít stavy nekonečných polí vědomí Prvotního Světla, vstoupit do stavů Yanas a projít stavy nekonečných polí vědomí Prvotního Zvuku a stanout před samotným Yunasai. Teprve ten, kdo projde celou touto cestou může tvrdit že 'realizoval Boha', alespoň v rámci Vnějších Domén, cestou skrze Světelný a Zvukový Primál. Důsledkem tohoto stavu je schopnost se kdykoli sbalit do světelné formy, přenést se kamkoli a zmanifestovat se tam v libovolném počtu jakýchkoli forem.

Další aspekt této ascenční cesty vede skrze Schody do Nebe, jejich Božské Světy a aktivace Plamenných Těl. Aktivují se Centrální Pečetní Zámky ve Štítech Ekašických úrovní, aktivují se Štítové Semenné Atomy, probouzí se jejich Jádrové Plameny. Pomocí sady energetických symbolů, zvaných Klíče k Nebeským Branám, je možno zažehnout tuto řetězovou reakci aktivace
Plamenných Těl. Není to běžná ascenční cesta a otevírá se ve speciálních případech, kdy Rušej Pilíře mohou sestoupit dolů do Hustot, aby to tam vyčistily v rámci Kosmického Resetu, tzv. Druhý Příchod Kosmického Krista. Je to výrazná vývojová zkratka vedoucí do stavu Vědomí Kosmického Krysta, skrze ascenční portály otevřených Plamenných Těl.

Další aspekt této cesty vede skrze proces in-scence, kdy se z Vnějších Domén (Radon) prochází skrze 3 vrstvy vnitřních Domén (Edon, Adon, Eton) uvnitř Yunasai přímo ke Zdroji. Je to případ ještě výjimečnější, který však teď nastává. Je to cesta skrze 3 cykly Adaši Návratů. Vědomí bytosti ukotvené v jejím plazmovém spektru (frekvenční pásmo Trhuah) se nejprve projikuje do Stavu Effiyah v EFFI Poli, aby odtud získalo projekční a ascenční klíče a kódy. Pak se vyvíjí do stavu, kdy je schopno sbalit svou manifestovanou formu do světla a projít plazmovými inscenčními portály uloženými v nitru Jádrových Plamenů Kosmických a Nad-kosmických úrovní (Ahyahrhu Flame of Cosmayah, Elaisa Flame of Cosmyah, Ahustrijhetahu Centre Flames). Na konci této cesty je status Adaši Adepta, který to vzal po vlně Božího Dechu tam a zpátky a ví své. To je realizace Boha na úrovni EFFI Pole.

Tím prvním a nejnižším stupínkem na dlouhé cestě Realizace Boha je schopnost kdykoli demanifestovat své fyzické tělo do světelné formy, přenést se v rámci dané Hustoty (u nás HU-1) do libovolné časo-prostorové ko-ordináty a tam se opět fyzicky zmanifestovat. Kdo nezvláde ani toto zcela úvodní cvičení by vůbec neměl mluvit o tom, že 'realizoval boha', neb je to čiré rouhání.

Zasvěcení a ascence

Smyslem zasvěcení je vytvořit možnost urychlení duchovního vývoje jedince v rámci jeho přirozeného kristovského osobního Evolučního Templátu. Jedná se o provedení energetické aktivace určitých struktur jeho ID anatomie, aby mohlo dojít k větší expanzi jeho vědomí. Je to umožnění přístupu k širšímu spektru ID frekvencí, k božským proudům Prvotních Životních Sil o vyšších vibracích. Je to umožnění přístupu k vyšším aspektům sebe sama, ke svým Vyšším Já, protože právě jejich integrace do osobní identity znamená ascenční postup.

Ascence je v jistém smyslu opak manifestace, která probíhá vibračně směrem shora dolů, zahuštěním vědomí do hmoty. Ascence probíhá vibračně směrem zdola → nahoru, prolehčením, prosvětlením a produchovněním hmoty a jejím převedením na hmotu z jemnější substance, v jiné, řidší, Hustotě. Na osobní úrovni pozemského člověka (Inkarnáta v HU-1) je to aktivace vláken DNA, která způsobí aktivaci čaker a depolarizaci aurických vrstev. Otevření Pečetních Zámků v jádrech vtělených čaker (tzv. Semenné Kristalové Pečetě, Seed Crystal Seals) umožní postupnou fúzi obou jejich spirál nesoucích opačnou polaritu (přední elektrická, zadní magnetická). Obě spirály se do sebe začnou zasouvat a v biopoli vytvoří merkabické fáze. Tím dojde k uvolnění Dimenzních zámků na Repulzních zónách oddělujících sousední aurické vrstvy. Tyto vrstvy začnou postupně fúzovat a integrovat se. Tím dojde k propojování se našich různých Dimenzních těl a jejich úrovní vědomí. Začneme se prožívat trochu jiným způsobem.

Začneme vnímat naše ethericko-atomické tělo, tedy část našeho osobního vědomí ukotveného do frekvenčního pásma D-1 naší anatomie, ke které jsme dosud neměli přístup. Ta je ponořena do D-1 pásma vědomí planety, solární soustavy, galaxie, vesmíru, kosmu. Příslušné energetické prožitky se týkají expanze vědomí do těchto polí a pocity sjednocení se se Stvořením na této úrovni. Patří sem setkání se s bytostmi a poli vědomí říší, atomických, etherických. To, že tyto obrovské inteligence jsou ukotveny pouze do té nejnižší Dimenze vůbec neznamená, že jsou hloupé. Je to tvůrčí role, kterou na sebe vzaly (stejně tak nejsou dlouhé vlny na rádiu hloupější než vlny střední, protože kmitají pomaleji). Je možné s nimi komunikovat a požádat je, aby nám např. umožnily prožít identitu vesmírného pole atomického vědomí vodíku.

Začneme vnímat naše elementálně-emoční tělo, tedy část našeho osobního vědomí ukotveného do frekvenčního pásma D-2 naší anatomie, které je nejvíce poškozené. Ta je ponořena do D-2 pásma nadřazených úrovní, planeta atd. Příslušné energetické prožitky se týkají expanze vědomí do těchto polí a pocity sjednocení se se Stvořením na této úrovni. Patří sem setkání se s bytostmi a poli vědomí říší elementálních čili živlových. Jsou to gigantické kosmické síly, které mají nezbadatelnou moc. Naše D-2 elementální tělo a jeho vědomí je jen nepatrné zrníčko v jejich poli.

Začneme vnímat naše mentální tělo, tedy část našeho osobního vědomí ukotveného do frekvenčního pásma D-3 naší anatomie, které je nejméně poškozené a umožňuje nám se osvobodit. Naše skutečná tvůrčí síla je právě v našem intelektu. Tam vznikají naše záměry a vize, které se potom realizují. Jsou to obrázky (diapozitivy), které vkládáme do své Promítačky Stvoření. Až se propojí tyto naše 3 Dimenzní úrovně, tak se začne konsolidovat naše Hova Tělo pro celou Hustotu HU-1. Potom se začnou otevírat zámky na Radiálním Těle, které odděluje naše aspekty v HU-1 a HU-2. Začneme prožívat expanzi vědomí skrze různé světelné tunely, což jsou průchody ve vrstevnaté slupce Radiálního Těla, do vyšších vibračních úrovní. Nemusí to být hned D-4 astrál a už vůbec ne jeho krystovské zóny. První projekce většinou probíhají ve spánkových stavech a vedou pouze do vyšších sub-harmonických pásem Dimenze D-3, tedy do různých skladišť našich zapomenutých myšlenek a potlačených utkvělých představ, které se nám začnou přehrávat. Začne se měnit struktura snů. Budeme si více pamatovat, sny budou živější, barevnější, emočnější, budou se opakovat, budou na sebe navazovat, budeme se moci do snu vrátit, budou sny současné (dva vedle sebe), budou sny ve snu (do sebe vnořené), budou sny lucidnější (velmi realistické), budou sny vědomé (máme kontrolu nad projikovanou částí svého D-3 vědomí). Postupem času se Radiální Tělo aktivuje do stavu zvaného Tělo Plamenné a v osobním Chrámovém Komplexu se otevřou ascenční průchody do HU-2. To umožní projekce a vymísťování do D-4 astrálu, do těch jeho částí, s nimiž rezonujeme. Tato zóna je dnes hodně poškozená, je bojištěm a jsou tam rizika. Proto také Nauka astrální projekce v současné době neučí, byť by to bylo to první, čím začít. V HU-2 se setkáme s naším Vyšším Já zvaným Duše, tedy část naší Identity ukotvena do frekvenčních pásem D4-6. Vědomí bude expandovat do těchto vibračních úrovní a budeme mít přístup k vyšším Životním Proudům. Ty začnou vstupovat do naší anatomie, ukotvovat se tam a opracovávat ji. Až bude biologická forma dostatečně pročištěna a prolehčena bude možná její postupná demanifestace, až konečně její plný přesun z HU-1 do HU-2 skrze trans-harmonické energetické portály a průchody (Hvězdné Brány).