DUCHOVNÍ CESTY

Duchovní vývoj člověka a jeho jednotlivé směry

Je mnoho duchovních cest. Vlastně je pravdou, že žádná cesta se neopakuje, každá je jedinečná, tak jako je jedinečný a neopakovatelný každý člověk. Přes to však, jsou určitá pravidla a zákony duchovního vývoje, podle kterých se řídí cesty každého jednotlivce. Tyto zákonitosti pomáhají k tomu, aby nesešel ze správné cesty, aby došel k cíli bez úhony. Je to však cesta dlouhá, která trvá několik životů, někdy i mnoho životů. Nelze na ní spěchat a honit se za výsledkem. Všechno má svůj čas a všechno potřebuje zrát. Tak jako dobré víno. Nic nemůžeš uspěchat. Vždyť ta samotná cesta je vlastně cílem. Na ní jsou radosti z pokroku, objevů, rozvoje schopností, porozumění a moudrosti. Čím toho člověk více ví, tím spěchá pomaleji. Mohl by ve spěchu minout něco důležitého, co by se mu později vymstilo. A pak by se stejně musel vracet a ztratil by více času, než svým spěchem získal. Poletíme-li letadlem, jen stěží dohlédneme, co se vlastně na zemi děje. Naše cesta bude odtržena od života a bude to jen cesta pro cestu samu. Pak to bude umělé a nedokonalé. Pojedeme-li autem velkou rychlostí, můžeme vnímat krajinu v dálce, ta kterou projíždíme kolem nás příliš rychle ubíhá, abychom si mohli udělat pravdivý obraz. Taková cesta bude velmi povrchní, neukáže nám souvislosti a nebude nás učit moudrosti. Jestliže však půjdeme pěšky, sice neurazíme takový kus cesty, ale můžeme se potěšit s každou kytičkou u cesty, odpočinout si ve stínu stromů, slyšet zpěv ptáků, cítit se součástí. Jde to pomaleji, ale je v tom to poznání. Tolik přirovnání.

Jsou 3 vývojové cesty, které jsou velmi odlišné. Nedá se říct, že ta je dobrá a ta je špatná. Každá člověku něco jiného dá. A tak to vždycky smysl má. Většinou tyto cesty na sebe navazují.

První cesta je MĚSÍČNÍ – jinová. Sem patří šamanismus, čarodějnictví, ale také hathajóga apod. směry. Popíšeme si nejprve tuto první cestu. Adept zde pracuje s energií matky země – APÁNOU. Rozvíjí měsíční nádí – idu. Může pracovat v různých úrovních, ale vždy je to práce s přírodou a jejími fenomény. Rozumí rostlinám, zvířatům, umí léčit, rozumí bylinám. Často umí ovlivnit počasí nebo ho předvídat. Také budoucnost dokáže předpovídat. Dovede najít a odrušit negativní zóny, vodu, pomáhá při zrodu zvířat i lidí. Je to první manifestace duchovní cesty.

Druhá cesta je cesta SLUNEČNÍ. Rozvíjí sluneční nádí – pinkalu. Pracuje s vesmírnou energií – pránou. Pracuje na úrovni vesmírné lásky, vše zasvěcuje bohu. Boha nade vše miluje, klaní se mu a poslouchá jeho příkazy. Vždy čeká na jeho rozkazy a dodržuje jeho zákazy. Může pracovat v různých úrovních, může léčit lidi vírou, slovem. Může je učit porozumění božím zákonům. Může umět konat různé zázraky. Patří sem reiki, mystika, všechna náboženství, rádža jóga a batohy jóga.

Třetí cesta je cestou UTVÁŘENÍ. Rozvíjí obě nádí, pracuje s energií vesmírnou i energií země. Dává schopnosti obou předešlých směrů. Je to cesta magická. Z ostatních směrů jí snad jedině odpovídá systém ré-ki-do. Pozor, to není reiki, tak jak ji znáte. Možná se právě někde nějaký další systém rodí, protože toto učení přísluší věku vodnáře a v něm se bude více rozvíjet.

Do těchto 3 cest můžete vždy zařadit každou duchovní školu a každé učení. A to podle toho se kterou energií pracuje. Možná vás nyní napadá otázka, která cesta je dobrá a která je špatná. Ale tak to postavené není. Představte si učitele, který má tři žáky. První žák neustále něco zkouší, je to takový kutil. Ale neslyší jeho rady. Ke všemu si musí dojít sám on s ním má velkou trpělivost a říká mu, že ví, že jednou také dojde poznání.

Druhý žák za ním chodí se všemi problémy, stále čeká na jeho rozkazy a zákazy. Vzhlíží k němu a učitel je pro něj nepřekonatelná autorita. Tomu říká – musíš mít také vlastní názor, musíš zaujmout vlastní stanovisko, nemůžeš jenom věřit musíš si to umět a chtít ověřit.

Třetí žák pracuje podle jeho rad, snaží se souvislosti chápat a v praxi si vše ověřovat. Chodí za svým učitelem pro poučení, váží si jeho rad a snaží se o jejich pochopení. Ten učitel je bůh sám. A my všichni jsme jeho žáci. Nemá někoho více rád, snaží se všem svoji radu a lásku dát. Každého vede podle jeho schopností a možností. V duchovním vývoji má všechno svůj harmonický řád. Nejprve projdeme zkušeností měsíční cesty.

Každý z nás byl v minulých životech šamanem, čarodějnicí, bylinářkou. Každý z nás tam nějakou takovou inkarnaci má. Duše si to pamatuje, navždy tuto praxi zná. A zrovna tak, každý prošel inkarnací, kdy byl hluboce věřící. Je jedno o jaké náboženství šlo i tady jeho já hodně získalo. Ve chvíli, kdy duše dokáže oba tyto směry pochopit a oba směry v sobě sjednotit. Pak může cestou utváření jít. A všichni z toho budou užitek mít.

Dalo by se to přirovnat ke studiu v běžném životě. Cesta měsíční je základní škola, cesta sluneční je škola střední a cesta utváření je vysoká škola, která zakončí vaše vzdělání. Bez základní školy se neobejdeme a bez školy střední jen obtížně vysokou vystudujeme. Vše na sebe navazuje. Protože však každá tato cesta dělá velmi zásadní změny v auře člověka, také v jeho životě i myšlení, je vždy pouze jedna cesta v jednom vtělení. To je pravidlem. Stává se však často, že jedna cesta a její směr je sledován několik životů než duše všechno pochopí a zpracuje, uplyne mnoho dní a roků. Proto žádný tento směr není správné zatracovat. Duše sama vybírá, co ona nyní bude potřebovat. Nikoho násilně nepřesvědčujeme, že náboženství není to pravé. Pro nás možná ne, ale pro jiného dobré to teď je. Každý ať si svou zkušenost projde a pro sebe správnou cestu najde.